I'm here, but not alive

11. listopad 2013 | 20.21 |

 Chladný podvečer. Dešťové kapky dívce dopadaly na zrzavé vlasy. Za hlasitého zvuku podpatků přemýšlela o životě, ačkoliv to bolelo. Maličtí noční motýli jí svíraly mozek. Spatřila před sebou postavu, která si ihned rozplynula. Vytřeštila oči a chytila se zábradlí,které ji dělilo od volného pádu do řeky. Opřela se a sesunula se k zemi. Rozplakala se a obličej si zakryla dlaněmi. Přejela prstem po zápěstí, jež má celé zjizvené a pořezané. Nenáviděla se. Nebyla schopna ukázat své milé, jak moc ji miluje a co pro ni znamená. Plakala čím dál víc. Nenáviděla se pro to, že neměla duši...Zatáhla za svůj šál a začala se škrtit. Přestala, když si uvědomila, že odejít nemůže. Že na jejím životě závisí minimálně dva další. Že by to od ní bylo sobecké. Rychle přeběhla most a došla k baráku. Věděla, co jí čeká. Věděla, že jakmile projde dveřmi, musí si hrát na živou. Před matkou, před svou drahou, před kamarády...

 Stejně by tomu nikdo nerozuměl.
 Stejně by ji nikdo nechápal.
 Stejně by jí každý zazlíval to, že není šťastná.
 Stejně by se jí každý pokoušel přesvědčit o své teorii jejího chování
 Stejně by jí každý řekl, že to bude dobré, ačkoliv nebude.
 Stejně by se na ni každý vykašlal.
 Stejně by ji každý ubližoval jako doteď.
Řekla ,,ne‘‘ smrti a ,,ano‘‘ trápení. Je slabá, mohla by se přirovnat k víle, jíž z ničeho nic drasticky utrhli křídla. Nemůžeme říct, že se rozhodla žít, protože ona nežije. Smíme povědět pouze to, že se rozhodla zůstat mezi živými lidmi, pokoušet se bojovat a třeba se dočkat zázraku, který jí život daruje.

Zpět na hlavní stranu blogu