Nedořešená

24. listopad 2013 | 20.16 | rubrika: první rubrika

 Znovu ten ošklivý pocit.

Pocit, kdy jejím srdcem projíždí dýka tvořena z bolestivých slov a činů.

Z očí se spouští slzy její zraněné duše.

Jedná se stále o to samé.

Upadá do deprese.

Připadá si zklamaná a zároveň provinilá.

Není pro svou přítelkyni dostatečně dobrá a je si toho vědoma.

Do ruky uchopuje nůž.

Přejíždí po ruce, z níž začíná vytékat krev.

Po pár minutách se její tělo sesouvá k zemi.

Opouští tento svět...

Stole my life

14. listopad 2013 | 20.05 | rubrika: první rubrika

 Kráčela temnou chodbou.

Došla až na samý konec, ke starým,, ztrouchnivělým dvěřím.

Vzala za železnou kliku.

Hlasitý vrzavý zvuk se rozlehl po celé místnosti.

Vkročila a spatřila ji-své staré já, Annabeth.

Sedící na studené zemi v tmavém špinavém pokoji plném pavučin si prohrabávala hnědé vlasy.

,,Už je konec?‘‘ zeptala se v naději, že již bude moci na svobodu. Že se konečně dočká svého starého života.
,,Tohle je jenom začátek,‘‘ špitlo škodolibě nové já, Ann, a hodilo po ní kudlu.

Naštěstí jí zasáhla pouze do nohy.

Annabeth zasyčela bolestí.

Avšak Ann se jen zasmála a zabouchla dveře.

Otočila klíčem v zámku a vydala se ven z budovy.

Ven, do Annabethina života.

Do života, jenž jí ukradla.

Hope

12. listopad 2013 | 20.20 | rubrika: první rubrika

  Pokoj v plamenech. 

Dívce stojící v jeho středu stékaly po tvářích průhledné slané kapičky krve.
Její duše krvácela.
 Její mozek byl v křeči, jako by ho bezcitný lidský červ svíral mezi kleštěmi.
Popadajíc svou hlavu do třesoucích dlaní klekla na kolena.
Krůpěje potu z horkého vzduchu dopadaly na podlahu.
Netušila, nač myslí.
Neměla ponětí, co se to s ní děje.
Den ode dne jí bylo hůř a hůř.
Domnívala se, že již nemá sílu pokračovat.
 Avšak z nenadání se její slabá křídla roztřepotala.
Potoky slz přestaly proudit.
Na zem dopadly poslední kapičky krve pramenící z její duše.
Vznesla se do vzduchu.
Jediným fouknutím oheň uhasila.
Dokázala si, že sílu ještě má.
Rozhodla se to nevzdat.
Vyletěla ven z hořícího domu a snesla se dolů k zemi.
Přistoupila k hranici mezi dvěma světy.
Vkročila zpět do reality.
Čekala jí spousta dní, během nichž bude muset předstírat děsivě dobrou náladu.
Tentokrát se sem však vrátila s vírou v budoucnost dne, jenž se stane novým začátkem.
Začátkem života bez výčitek, beznaděje a smutku.

I'm here, but not alive

11. listopad 2013 | 20.21 | rubrika: první rubrika

 Chladný podvečer. Dešťové kapky dívce dopadaly na zrzavé vlasy. Za hlasitého zvuku podpatků přemýšlela o životě, ačkoliv to bolelo. Maličtí noční motýli jí svíraly mozek. Spatřila před sebou postavu, která si ihned rozplynula. Vytřeštila oči a chytila se zábradlí,které ji dělilo od volného pádu do řeky. Opřela se a sesunula se k zemi. Rozplakala se a obličej si zakryla dlaněmi. Přejela prstem po zápěstí, jež má celé zjizvené a pořezané. Nenáviděla se. Nebyla schopna ukázat své milé, jak moc ji miluje a co pro ni znamená. Plakala čím dál víc. Nenáviděla se pro to, že neměla duši...Zatáhla za svůj šál a začala se škrtit. Přestala, když si uvědomila, že odejít nemůže. Že na jejím životě závisí minimálně dva další. Že by to od ní bylo sobecké. Rychle přeběhla most a došla k baráku. Věděla, co jí čeká. Věděla, že jakmile projde dveřmi, musí si hrát na živou. Před matkou, před svou drahou, před kamarády...

 Stejně by tomu nikdo nerozuměl.
 Stejně by ji nikdo nechápal.
 Stejně by jí každý zazlíval to, že není šťastná.
 Stejně by se jí každý pokoušel přesvědčit o své teorii jejího chování
 Stejně by jí každý řekl, že to bude dobré, ačkoliv nebude.
 Stejně by se na ni každý vykašlal.
 Stejně by ji každý ubližoval jako doteď.
Řekla ,,ne‘‘ smrti a ,,ano‘‘ trápení. Je slabá, mohla by se přirovnat k víle, jíž z ničeho nic drasticky utrhli křídla. Nemůžeme říct, že se rozhodla žít, protože ona nežije. Smíme povědět pouze to, že se rozhodla zůstat mezi živými lidmi, pokoušet se bojovat a třeba se dočkat zázraku, který jí život daruje.

Děvčátko

9. listopad 2013 | 20.23 | rubrika: první rubrika

 Děvčátko, co mě po nocích budilo...Kdepak jsi?

Kam jsi utekla? Proč teď?

Jsi pryč už navěky nebo se ještě vrátíš?

Mohu se spolehnout, že tu pro mě ještě někdy budeš? Smím počítat s tím, že až bude nejhůř, se objevíš a pomůžeš mi?

Nebo už s tebou počítat nemohu? Ztratila jsem tě nadobro?

Děvčátko, kterého jsem si nevážila...Chybíš mi.

Stýská se mi po našich společných chvílích. Ačkoliv jsem mívala často pocit, že mě opouštíš, vždy jsi se zase vrátila.

Truchlím tu dlouhé týdny, čas zdá se nekonečný. Nezvládám to bez tebe.

Ach, jak skvělá a mnou nedoceněná osobnost jsi byla.

Proč jsem tebou kdy opovrhovala?

Děvčátko, které mě opustilo...Vrať se mi!

Budu si tě vážit tak, jak si zasloužíš.

Už nedovolím, abych ti ubližovala.

Tolikrát jsi mi naznačovala, jak to může dopadnout.

Já hloupá byla. Neposlechla jsem tě.

Děvčátko, které zemřelo...Ožiješ někdy?

Dokážu tě vzkřísit?

Tolik nezodpovězených otázek leží mi na srdci.

Ani pořádné sbohem jsme si nedaly.

Vše byla má chyba.

Napravím to, budeš zase se mnou.

Děvčátko, po němž se mi stýská...Jdu si pro tebe!